Sdílení Susila

Stránky o léčení duše i těla, miminkách a kojení

Homepage

Minulý týden mi zemřel pejsek.Úžasná jezevčice Bára.Přinesla jsem ji domů jako dvouměsíční štěňátko 3 týdny poté,co mi zemřel táta.Bylo to jako zázrak.Tolik lásky v tak malém těle.Milovala jsem ji a ona mne,i když jsem neměla zrovna náladu,i když jsem byla protivná,unavená…ona mne vždy vítala bezpodmínečnou láskou.Mohla jsem jí říci vše,co mne trápilo,věděla všechna má tajemství….Někdo mi jednou řekl,že jediná láska,kterou si můžeš koupit za peníze je,když si koupíš psa….tolik pravdy v tak divné větě…

Barunka zestárla a najednou z ní byla stará psí babička…měla své nálady,občas se ohnala po nějakém dítěti,ale nikdy neublížila.Naopak…stále dávala tolik lásky,jako málokterý člověk.

Po 15ti letech onemocněla….dělali jsme co jsme mohli…přestože na první pohled vypadala naprosto zdravě a neměla žádné bolesti,věděli jsme,že její tělo rychle chřadne…chodili jsme každý den na antibiotika,na hormonální injekce,bylinky,Reiki…Barunce se přitížilo a přestala chodit…a mne čekalo největší a asi zatím nejtěžší rozhodnutí v mém životě…

Ušetřit trápení milované Bytosti, která mne vždy držela nad vodou a bezelstně milovala? Zdálo se mi to jako přirozená věc….po domluvě s veterinářem jsme v klidu a bez bolesti Barunku nechali odejít……..ale bylo to opravdu tak? Kdo nám dává právo zabíjet milované Mazlíčky?Hrajeme si na Boha a zabíjíme je,i když ve jménu lásky? Nebo je to opravdu empatické jednání z lásky? Nevím…Sbohem Barunko a jestli můžeš,odpusť mi…

 

Poslední komentáře
06.02.2011 20:44:55: Moc děkuji za Vaše slova...s láskou Martina
04.12.2010 09:08:55: Vím co cítíte,měli jsme se synem německého ovčáka Beníčka,přivezla jsem ho z útulku,rozdal nám i vše...
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.